Vtip je v tom, že obsah prémiového čaje je přitom vcelku prospěšný, ale nikdo už neřeší, že to doslova pohřbí právě ten plastový pytlík, v kterém si čaj mácháte v horké vodě.
Člověk žije v blaženém dojmu, že vše, co je v supermarketech v krásném lesklém barevném obalu, prošlo pečlivými kontrolami a nemůže ani omylem obsahovat nic špatného. Tak se zase probuďte.
Vlády musí kvalitněji zkoumat nové potravinářské výrobky a technologie na možné nežádoucí či vedlejší účinky, nebo i na obsahy dalších látek (jako je zmíněný polyethylen), jejichž škodlivost prokázaná zatím není, ale které v našem bříšku fakt nemají co dělat. Vlády se musí umět naučit držet krok s marketingovým uměním korporací a jejich ‚prémiovými‘ čajovými sáčky a podobnými zhovadilostmi. A zasahovat.
My spotřebitelé si pak v mezičase musíme dávat pozor na to, co strkáme do pusy, vědět co jím, vědět z jakých surovin to je, vědět jak byly upravovány, upřednostnit jídlo vytvořené výlučně z prvotních a pokud možno čerstvých surovin.
A když už chce pít čaje bez rizika uvolněných plastů, doporučuji sypané čaje, ideálně vlastnoručně sbírané.