V Německu se oficiálně léčila tuberkulóza stravou, vzduchem a sluncem

Před 100 lety se tuberkulóza léčila vzduchem, sluncem, vodou, kvalitní stravou a pohybem ve špičkovém sanatoriu Beelitz Heilstaetten v Německu. Patřilo k největším a nejpokrokovějším v léčbě tuberkulóuzy na světě.

Sanatorium reagovalo na ničivý výskyt tuberkulózy na počátku 19. století v Berlíně. Příčinou této nemoci byly rychle vystavěné byty, které trpěly vlhkem, topilo se v nich uhlím, a proto se v nich hromadily saze, které se usazovaly také v plicích. Někdy ideset členů jedné rodiny žilo v jednom pokoji, ve kterém byla obvykle také plíseň. Stravy a čisté vody byl nedostatek, výživa a hygiena byla děsivá. Následkem poměrů se šířily nemoci, tuberkulóza byla nejrozšířenější a nejděsivější z nich. 

Jak to v sanatoriu pro léčbu tuberkulózy fungovalo?

Alternativní terapie na počátku minulého století byla postavena na možnostech, které byly v té době  dostupné. Posiloval se imunitní systém postižených, zlepšoval se jejich výživový stav, a tak i schopnost těla infekci zvládat, přísnou hygienou se omezovalo její šíření. 

Všechny pacientské pokoje směřovaly na jižní stranu, aby byly dostatečně prosluněné. Vzduch na pokojích se musel kompletně každou hodinu vyměnit – zpočátku se dokonce přiváděl čerstvý vzduch z lesů, který se filtroval a zvlhčoval. Mezi budovami jezdily podél chodníků elektrické vláčky, které sbíraly špinavé prádlo. Vedle budov samotných sanatorií byly pavilony s lehátky pro každodenní pobyt nemocných na čerstvém vzduchu. Venku se leželo za každého počasí až do minus 12st. Celsia, denně 6 až 11 hodin. Budova měla špičkové parametry. Třeba výtah pro pacienty.

Dbalo se i na stravu

Od počátku mělo sanatorium skleníky, sady a zahrady. Bylo skoro soběstačné v jídle. Vedle vlastního ovoce a zeleniny si sanatorium dokonce pěstovalo žito, chovalo prasata, krávy, slepice a králíky. Krávy se krmily nejkvalitnějším krmivem, aby poskytovaly kvalitní tučné mléko. Sanatorium mělo také vlastní pekárnu a masnu.

Kdo to platil?

Sociální pojištění od 1887 pro všechny pracující nad 16 let zavedl kancléř Otto von Bismarck. Několikaměsíční pobyt v tomto špičkovém a luxusním sanatoriu byl tedy plně hrazen právě z pojištění a tak byl dostupný všem. Současně však pojišťovna nastavila přísné podmínky a porušení se trestala okamžitým vyloučením z terapie – ukončením pobytu. Povinností byla součinnost pacienta. Pacienti museli mít zájem se vyléčit a nesměli plivat na zem.

Do starého sanatoria Beelitz-Heilstatten se můžete vypravit i dnes, i když není již v provozu.

A pak že to bez léků a antibiotik nejde.... Já antibiotika také nezobu, to si raději dám přírodní antibiotikum v podobě Euniké Pink Grape!