Důkazy ukázaly, že 48 % nemocných spalničkami bylo plně očkováno proti spalničkám, a to ani nepočítáme ty, kteří byli proti spalničkám očkováni pouze jednou, protože byli zařazeni mezi neočkované. Chvíli vyprávěla příběh o tom, jak se o tomto jevu dozvěděla.
Příběh imunoložky...
Čteme jen to, co se týká našeho výzkumu, a to je obvykle o očkování, o tom, jak se tvoří protilátky, a o všech podrobnostech imunitních reakcí. A já jsem celou svou postgraduální přípravu absolvovala v přesvědčení, že vakcíny vám dávají imunitu a že jakmile jste očkováni, je naprosto nemožné, doslova nemožné, abyste onemocněli, a jsem si téměř jistá, že většina mých kolegů v mém úzkém oboru věřila tomu samému, protože jsme o tom mluvili.
V jednu chvíli se mi o tom dokonce někdo zmínil a řekl, že byl očkovaný a dostal spalničky, ale já jsem nad tím víceméně jen mávla rukou a myslela jsem si, že ten člověk je z toho zmatený. Buď nebyl očkovaný, nebo to nebyly spalničky, jedna z těch možností. Nicméně se mi stalo, že jsem před několika lety musela požádat o americké občanství a součástí procedury je předložení záznamů o očkování.
Tehdy jsem se poprvé podrobně podívala na své záznamy o očkování a zjistila jsem, že jsem byla v dětství dvakrát očkována proti spalničkám. Tedy, nevěděla jsem o tom, protože jsem byla příliš malá na to, abych si to pamatovala, ale co si pamatuji opravdu dobře, je, že jsem spalničky prodělala, když mi bylo jedenáct, takže nepřikládat tomu důležitost už bylo trochu těžší.
Nedávno jsem to říkala některým kolegům a oni mi říkali: "Ale to se pleteš, to nebyly spalničky!" nebo "Jak to víš?" nebo "Ty jsi ten virus skutečně měla?" Takže je to jen otázka lékařské diagnózy, že?
No, víte, žila jsem na Ukrajině a spalničky tam byly velmi rozšířené a lékaři je uměli rozpoznat. Každopádně důvodem, proč jsem si musela vyhledat tyto dokumenty, bylo to, že jsem si chtěla potvrdit, zda jsem se v případě spalniček mýlila, nebo zda se jedná o obecný jev, který se vyskytuje a je zdokumentován v literatuře. A skutečně je to v literatuře zdokumentováno. Ale imunologové o tom nevědí.
Zamyslete se nad tím na chvíli. Získáte doktorát z imunologie, opustíte školu a jdete do světa pracovat na věcech, jako je očkování, a nedozvíte se, že určité nemoci můžete dostat, i když jste proti nim plně očkováni? I když je to vědecky zdokumentovaný a nepopiratelný fakt? Opět záměrná neznalost."
Zastrašování farmaceutickým průmyslem a státními orgány
Studenti medicíny, kteří se stávají rodinnými lékaři nebo pediatry, rozhodně nesouhlasí s prováděním nezávislého výzkumu již dostupných vědeckých poznatků, které jsou v rozporu s ortodoxií západní medicínou. Navíc ti, kteří chtějí tyto poznatky využít k poradenství svým pacientům, se často ocitají na mušce záměrného odsouzení ze strany establishmentu a lékařského průmyslu.
Příkladem je lék proti bolesti Vioxx, který podle odhadů vedl k 60 000 úmrtí a kvůli němuž musela společnost Merck vyplatit téměř 5 miliard USD na urovnání 27 000 žalob. E-maily společnosti Merck z roku 1999 ukázaly, že se bývalí vedoucí pracovníci snažili zastrašovat lékaře, kterým se nelíbilo předepisování léku Vioxx, nebo ještě hůře.
V jednom z e-mailů se uvádí: "Vioxikus byl používán jako lék: "Možná bychom je měli vyhledat a zničit je tam, kde žijí," zatímco jiné e-maily přeposílaly seznam nesouhlasících lékařů, které chtěli "zničit", "zneškodnit" nebo "zdiskreditovat". Pokud by se tedy lékaři začali zabývat nezávislým výzkumem vakcín a skutečně nahlas zpochybňovali jejich bezpečnost a účinnost, rychle by se ocitli na průmyslovém seznamu lidí, kteří mají být zastřeleni, a riskovali by ztrátu lékařské licence, zničení své pověsti a možná i něco víc.
A právě proto jsou výzvy establishmentu - jako je ta, kterou vznesla Tetyana Obukhanychová - tak důležité pro ty z nás, kteří prostě hledají objektivní fakta a racionální teorii, která by je spojovala, zejména pokud jde o bezpečnost našich dětí.
Vědci jako Tetyana většinou vůbec netouží být aktivisty; pravděpodobně by raději prováděli výzkum a měli nadřízený orgán, který by na základě jejich zjištění řádně jednal. Žijeme však v době, kdy jsou zdravotničtí úředníci zkorumpovaní, řídí se penězi a mají nad lidmi obrovskou moc.
A tak jediný způsob, jak mohou vědci šířit pravdu o svých objevech, je ten, že tuto pravdu sami vysloví. Často to však znamená vzdát se klidného a bezpečného života výzkumníka, pro který studovali, a promluvit na veřejnosti jako aktivista.
Obrana volby NEOČKOVAT
Jedním ze závěrů, k nimž Tetyana dospěla po přezkoumání skutečných vědeckých poznatků o bezpečnosti a účinnosti vakcín, je, že neočkované děti nepředstavují zvýšené riziko pro veřejné zdraví ve srovnání s očkovanými dětmi.
V otevřeném dopise zákonodárcům, kteří v současné době zvažují návrh zákona o očkování, dokazuje zákonodárcům, z nichž někteří jsou připraveni zrušit výjimky z očkování ve svých obvodech, že: "Diskriminace ve veřejných školách vůči dětem, které nejsou očkovány z důvodů svědomí, je zcela neoprávněná." Často se uvádí, že ti, kteří se rozhodnou své děti neočkovat z důvodů svědomí, ohrožují ostatní veřejnost. A právě to je základním důvodem většiny návrhů zákonů na zrušení výjimek z očkování. Měli byste vědět, že povaha ochrany poskytované mnoha současnými vakcínami - mezi něž patří většina vakcín doporučovaných dětem - takovému tvrzení neodpovídá.Seznam doporučených vakcín, které nemohou zabránit přenosu onemocnění
Osoby, které vakcínu nedostaly, nepředstavují pro veřejné zdraví větší riziko než ty, které ji dostaly, což naznačuje, že diskriminace neočkovaných dětí ve veřejných školách a školkách není oprávněná.
1. IPV (inaktivovaná vakcína proti obrně) nemůže zabránit přenosu polioviru. Divoký poliovirus, tj. virus dětské obrny, se v této zemi nevyskytuje již nejméně dvě desetiletí. I kdyby došlo k opětovnému zavlečení divokého polioviru v důsledku cestování nebo migrace, očkování proti polio vakcínou IPV nemůže ovlivnit bezpečnost veřejných prostor.
2. Tetanus není nakažlivé onemocnění, získává se spíše z hlubokých bodných ran kontaminovaných sporami Clostridium tetani. Očkování proti tetanu (prostřednictvím kombinované vakcíny DTaP) nemůže změnit bezpečnost veřejných prostor; je určeno pouze k zajištění osobní ochrany.
3. Očkování proti záškrtu nemůže změnit bezpečnost veřejných prostor; i ono slouží pouze k osobní ochraně. Ačkoli vakcína proti difterickému toxoidu (rovněž obsažená ve vakcíně DTaP) je určena k prevenci choroboplodných účinků difterického toxinu, není určena k prevenci vzniku a přenosu Corynebacterium diphtheriae, korynebakterie difterie.
4. Vakcína proti acelulárnímu černému kašli (aP) (poslední složka kombinované vakcíny DTaP), která se nyní používá k očkování proti černému kašli, nahradila v 90. letech 20. století celobuněčnou vakcínu proti černému kašli a následně došlo k nebývalému návratu onemocnění černým kašlem. Pokus se záměrným infikováním primátů černým kašlem ukázal, že současná aP vakcína není schopna zabránit kolonizaci a přenosu bakterií černého kašle. Úřady vydaly varování před tímto závažným zjištěním.
Kromě toho zasedání rady vědeckých poradců CDC v roce 2013 odhalilo další alarmující informaci, a sice že varianty pertuse (PRN-negativní kmeny), které v současnosti kolují, získaly selektivní výhodu k infikování osob, které byly naposledy očkovány vakcínou DTaP, což znamená, že osoby s aktuálním očkováním mají větší pravděpodobnost, že budou infekční, a tedy nakažlivé, než osoby, které očkovány nejsou.
5. Z mnoha typů Haemophilus influenzae pokrývá Hib vakcína pouze typ b. Navzdory svému jedinému záměru snížit symptomatické a asymptomatické (bezpříznakové) chování Hib, zavedení Hib vakcíny neúmyslně posunulo dominanci kmenů směrem k jiným typům H.influenzae (typy a až f).Tyto typy způsobovaly invazivní onemocnění s vysokou závažností a jejich výskyt u dospělých v době očkování dětí Hib vakcínou narůstal (viz rejstřík vědeckých studií, položka 4).
Obecná populace je v současné době více ohrožena invazivním onemocněním než před zahájením kampaně očkování proti Hib. Diskriminace dětí, které jím nejsou očkovány, nemá v éře neočkování proti H. influenzae vědecký smysl.
6. Hepatitida B je virus přenášený krví. Nešíří se ve veřejném prostředí, a zejména ne mezi dětmi, které se pravděpodobně nepodílejí na vysoce rizikovém chování, jako je sdílení jehel nebo intimní styk. Očkování dětí proti hepatitidě B nemůže významně změnit bezpečnost veřejných prostor. Dětem, které jsou chronickými nosiči hepatitidy B, navíc není zakázán vstup do školy. Zákaz vstupu do školy nebo školky pro ty děti, které jednoduše nejsou očkovány - a nejsou ani nositeli žloutenky typu B - by vytvářel nesmyslnou a nelogickou diskriminaci.
Celkově vzato osoba, která není z důvodů svědomí očkována vakcínami IPV, DTaP, HepB a Hib, nepředstavuje pro veřejnost větší nebezpečí než osoba, která je očkována. Jakákoli diskriminace je neodůvodněná.
Jak často dochází k nepříznivým reakcím na očkování?
Často se uvádí, že očkování jen zřídka vede k závažným nežádoucím účinkům. Toto tvrzení se však bohužel nezakládá na pravdě.
Nedávná studie provedená v kanadské provincii Ontario ukázala, že očkování skutečně vede k návštěvě jednotky intenzivní péče u 1 ze 168 dětí do 12 měsíců od očkování a u 1 ze 730 dětí do 18 měsíců od očkování.
Pokud je riziko nežádoucí reakce vyžadující návštěvu jednotky intenzivní péče po plánovaném očkování dětí tak prokazatelně vysoké, musí rozhodnutí o očkování zůstat možností pro rodiče, kteří se pochopitelně mohou zdráhat podstoupit toto bezprostřední riziko, aby ochránili své děti před nemocemi, které jsou obecně považovány za mírné nebo kterým jejich děti nemusí být nikdy vystaveny.
Může diskriminace rodin, které jsou proti očkování z důvodu svědomí, zabránit epidemiím přenosných virových onemocnění, jako jsou spalničky?
Výzkumníci spalniček si jsou již dlouho vědomi "spalničkového paradoxu". Cituji z článku autorů Poland & Jacobson (1994): "Failure to achieve the goal of eliminating measles: the apparent paradox of measles infections in vaccinated persons" (Neúspěch při dosahování cíle eliminace spalniček: zjevný paradox infekcí spalničkami u očkovaných osob). Arch Intern Med 154: 1815-1820:
"Zjevný paradox spočívá v tom, že s dramatickým nárůstem proočkovanosti populace proti spalničkám se spalničky stávají onemocněním očkovaných osob."
Dalším výzkumem bylo zjištěno, že "paradox spalniček" je způsoben částí populace, která se nazývá POOR VACCINE RESPONDERS. Poor responders jsou osoby, které špatně reagují na první dávku vakcíny proti spalničkám. Tito jedinci si pak udržují slabou imunitní odpověď až do další VAKCÍNY a během 2-5 let se rychle vracejí do skupiny "strong responders", přestože byli plně očkováni. Opětovné očkování nemůže slabou odpověď napravit: zdá se, že jde o imunitně genetickou vlastnost. Podíl dětí se slabou odpovědí se odhaduje na 4,7 %.
Studie epidemií spalniček v Québecu, Kanadě a Číně ukazují, že epidemie spalniček se objevují i při nejvyšší proočkovanosti (95-97 % nebo dokonce 99 %, viz rejstřík vědeckých studií, položky 6 a 7). Je to proto, že i u osob se silnou reakcí na očkování protilátky vytvořené očkováním časem slábnou. Imunita získaná očkováním není rovnocenná celoživotní imunitě získané přirozenou expozicí nemoci.
Bylo zdokumentováno, že očkované osoby, které neočekávaně onemocní spalničkami, jsou nakažlivé. Dvě velká ohniska spalniček v roce 2011 (v kanadském Quebecu a v New Yorku) byla ve skutečnosti znovu zavlečena dříve očkovanými osobami.
Souhrnně lze z těchto údajů vyvodit, že zrušení výjimky z očkování, kterou v současné době stejně využívá jen malé procento rodin, nevyřeší problém opětovného výskytu onemocnění ani nezabrání opětovnému dovozu a epidemiím dříve vymýcených onemocnění.
Většinu případů spalniček v nedávných epidemiích v USA (včetně nedávné epidemie v Disneylandu) tvoří dospělí a velmi malé děti, zatímco v době před očkováním se spalničky vyskytovaly především ve věku od 1 do 15 let. Po přirozené expozici spalničkami následovala celoživotní imunita proti reinfekci, zatímco imunita získaná očkováním časem slábne a dospělí zůstávají nechráněni i přes očkování v dětství. Nebezpečnější než pro děti školního věku jsou spalničky pro kojence a dospělé.
Navzdory vysoké pravděpodobnosti expozice v době před očkováním se spalničky prakticky nikdy nevyskytly u dětí mladších jednoho roku, a to z důvodu silného mechanismu přenosu mateřské imunity.
Dnešní zranitelnost velmi malých dětí spalničkami je přímým důsledkem dlouhodobé masové očkovací kampaně v minulosti. Během ní jejich matky, které byly v dětství samy očkovány, neměly možnost prožít spalničky přirozenou cestou v bezpečném školním věku a vytvořit si celoživotní imunitu, která by se přenesla na jejich děti a ochránila je před spalničkami v prvním roce života.
Naštěstí existuje léčebná náhrada, která napodobuje nyní oslabenou mateřskou imunitu. U kojenců, stejně jako u jiných zranitelných nebo imunokompromitovaných jedinců, je možností podání imunoglobulinu, potenciálně život zachraňujícího opatření, které dodává protilátky namířené proti viru, aby se zabránilo onemocnění nebo se zmírnilo, jakmile se projeví.
Závěr
1) Vzhledem k vlastnostem moderních vakcín nepředstavují neočkované osoby větší riziko přenosu dětské obrny, záškrtu, černého kašle a mnoha kmenů H.influenzae jiných než typu b než osoby očkované. Neočkované osoby nepředstavují doslova žádné riziko přenosu žloutenky typu B ve školním prostředí a tetanus není přenosný vůbec.2) Po rutinním očkování v dětství existuje významně zvýšené riziko návštěv jednotek intenzivní péče, což naznačuje, že očkování není bez rizika.
3) Epidemiím spalniček nelze zcela zabránit, ani kdybychom měli téměř 100% proočkovanost.
4) Imunoglobulin, účinná metoda prevence spalniček a dalších virových onemocnění u malých dětí a osob se sníženou imunitou, je k dispozici těm, kteří mohou být těmto onemocněním vystaveni.
Tyto čtyři skutečnosti dohromady jasně ukazují, že diskriminace dětí neočkovaných osob ve školním prostředí z důvodu svědomí je zcela neoprávněná, protože očkovací status odpůrců očkování z důvodu svědomí nepředstavuje pro veřejnost žádné zvýšené riziko.